Současné výtvarné umění je většinou plné barev a tvarů. Někdy je i obtížné poznat „Co chtěl malíř říci“. Obrazy Josefa Achrera jsou také nazývány moderními, ač na první pohled hlavním motivem obrazu jsou reálné věci či postavy, na druhý pohled je však vidíme jinak. Jsou zabaleny do závoje fantazie, vsazeny do říše snů.
Obrazy Josefa Achrera jsou o dialogu mezi reálnem a snem.
V obrazech minulých let hovoří téma volného prostoru. Autor rád tvoří zábrany a zátarasy. Rámuje svoje představy bludištěm symbolů, které vytvářejí cesty do duše – a ven. Pokládá plátno strukturou představ. Vytváří nové celky, umělé – ale v souvislostech a se silnou výpovědí, především v abstraktní rovině, s konkrétní poezií věcí, někdy s poněkud drastickou nadsázkou lidské zkušenosti v epických sděleních. Jako vše, je i tento proces dvojsečný. Dovoluje formální cizelování, a usměrňuje tok proudění. Vzniká tak pro autora jakýsi očistný proces, který i divákovi nabízí formu katarze – pokud přijme za svou malířovu míru ironie a humoru, provázející všechny obrazy. Někdy hořká ironie společenská, jindy intimní pohled na život zakrytý sítí stylu malby.
Nová tvorba ve znamení jemného napětí
Nové obrazy upřesňují jemnější formu Achrerova malířského vyjádření. Uvolňují více plochy v obraze. Tato plocha je odrazem okamžitě naplněna napětím v prostoru. Vymezování prostoru už není jeho omezováním. Je to čas k nadechnutí. Vzniká další ornamentální plán obrazu, který si v posledních letech u Achrera našel výraznější a rozhodnější místo. Naplňuje obrazy dalším plánem odrážejícím vnitřní realitu vidění příběhu. Prohlubuje komunikativní prostor mezi divákem a tvůrcem, zprostředkovává rámec snění na základě podvědomí. Sestoupení do oblasti podvědomí sice zdánlivě ruší pohodlné struktury rozumu, nabízí ale zároveň bezprostřednost prožitku z obrazu. Ten je umocněn optickým dojmem, který působí kombinování různorodých materiálů.
Skrze ornamenty a symboly ucítíte pohyb
Síť ornamentu není v Achrerových obrazech jen něčím přidaným, co doplňuje nebo zdobí, ale stává se součástí hlavního plánu obrazu a – paradoxně – mu dodává třetí rozměr. Vyjadřuje zvláštní kvalitu cítění, která vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše. I když dává vyniknout charakteristice zobrazovaného námětu, je zároveň hodnotou samou o sobě. Ornament není jen dekorací, ale stává se nositelem symbolu který tvoří námět obrazu. Stručně řečeno: tvoří jeho scénografický plán, prohlubuje prostor, překračuje čtvrtou dimenzi a probíhá v čase jako hudba. Ornament vzniká jako pohyb v ploše. Předmětný motiv je pouze záminkou pro formální hru melodicky plynoucích linií, ať už jde o celek nebo plošné výřezy, přičemž nelze říci, co představuje ornamentální vzor a co jeho pozadí. Pozitivní a negativní obrazce lze libovolně zaměnit podle divákova hlediska a prohlubuje nejen prostor obrazu , ale i rámec fantazie diváka. Rytmus vně i uvnitř tvaru se tak pro něj stává vzrušujícím polem výtvarných výzkumů. Malíř vycizeloval tuto nápaditou osobitou techniku na vysokou úroveň